Jak vznikaly Cesty

Osud knihy Cesty se velmi podobá svému ústřednímu tématu. Nejsou dílem soustředěné spisovatelské práce, ale vznikaly několik let, možná i desetiletí. Staly se zápisníkem, zpovědí, reportáží mapující život autorky, jejích blízkých i lidí, které jen potkává. Narozdíl od ostatních děl není primárně humorně laděná, ale čtenáře vtáhne neuvěřitelně lidským pohledem do každodenních příběhů obyčejných lidí z Jizerských hor.

img289

Z pohledu dcery

Některé z příběhů jsem četla už před dvaceti lety, když zůstaly ležet vedle psacího stroje v ložnici. Některé jsem znala. Některé jsem dokonce prožila. A některé jsou o mně. Je pro mě proto docela těžké knížku objektivně soudit. Přestože bych neměla být zaskočená, bylo pro mě každé čtení velmi náročné. Na stránkách knihy ožívali lidé, kteří odešli, když jsem byla ještě dítě. Teprve zpětně jsem si mohla uvědomit, že některé jsem soudila, aniž bych znala celou pravdu. A že jiné jsem považovala za samozřejmou součást mého života, proto mě jejich ztráta tolik bolela.

Kdybych měla z celé knihy vypíchnout jednu jedinou myšlenku, byla by to rozhodně ta, že není důležité, kam dojdu, ale že jsem nezůstala stát. Nemůžeme být všichni slavní, bohatí, geniální,úchvatní, ale nemusíme si nechat protéct život mezi prsty. Na to myslím každý den, když se věci nedaří podle plánu. Mohla jsem ten den proflákat, nedělat nic, o nic se nesnažit. A nebo to aspoň zkusit.

Nevím, jak se bude kniha číst těm, kdo v jednotlivých příbězích neuvidí konkrétní lidi nebo hrdiny podobné lidem, které znají. Jedna taková nezúčastněná čtenářka knihu ohodnotila jako smutnou. A navrhla ji trochu rozveselit, přeházet, zakončit něčím pěkným. Nešlo to. To není román pro ženy. Není to fikce. Jsou to příběhy obyčejných lidí, které se takhle seřadily samy. Přemýšlela jsem, jak té dámě vyjít vstříc, protože jsem měla tu čest, že se na mě mamka obrátila s prosbou o radu. Ale nešlo to. Záměrně příběhy přeskládat a nějak rozveselit by z Cest udělalo patetický slovní průjem. A to si tahle nesmírně intimní zpověď nezaslouží.

Nechci prozradit víc. Chci, aby si čtenáři prošli stejným procesem jako autorka. Ve světle některých událostí se myšlenky v minulosti jeví jako naivní, malicherné. A nebo vizionářské, věčné. Které to jsou? To musíte sami...