O tetě Klaudii k svátku

Teta Klaudie je pojem. Nejmladší ze sester Hoffmanových je od mládí prostě ikona. Dlouhé blond vlasy, pomněnkové oči, malá nožka, útlý pas a ňadra dmoucí a k tomu velmi příjemná (i když v mládí paličatá) povaha. Dneska má svátek. A co se o ní píše? Tak malá ochutnávka:

img164

Tuhle povídku jsem našla na mamčině stole snad už před dvaceti lety. Líčí v ní cestu svou cestu do Řecka, kam se s tetou Klaudií vypravily krátce po revoluci. Já si z té doby pamatuju jen to, že jsme z Řecka dostali malé plastové slony s jakýmisi vlasy místo hřívy. Já růžového, brácha modrého. Říkali jsme jim Sloník a Sloninka. Docela by mě zajímalo, kdepak jsou…

(…)

Byla jsem šťastná. Milovala jsem moře, milovala jsem rozpálený písek pláže, platany nad kempem a ukřiče­né cikády v jejich korunách. Jediné, co jsem nemilovala, byly hordy cizinců, kteří se kolem nás stahovali vábeni severskou krásou mé plavovlasé sestry. Jakmile jsme ve­čer dosedly ke stolku v taverně Dionýsos, začali se kolem nás hemžit, spiklenecky na Klaudii mrkali a mně posílali sklenky metaxy, abych se už konečně přestala chovat jako přestárlá guvernantka. Netušili ovšem, že metaxa je tekuté slunce a holka z hor, kde je půl roku zima a šest měsíců mráz, hned tak neroztaje. Jediné, čeho dosáhli, bylo, že si nás oblíbil majitel taverny, který mi z vděčnosti nad stou­pajícím obratem pomáhal bdít nad sestřinou počestností s urputným výrazem buldoka a kolem čtvrté hodiny ranní nám při odchodu z taverny odklízel z cesty cizince zmože­né touhou a alkoholem.

(…)

Když jsem po letech tuhle povídku zase četla, tentokrát v roli korektorky, musela jsem nakonec zvednout telefon a zeptat se, jak že se maminka hodlá do toho Řecka vrátit, když to není v jabloneckém okrese. S rostoucím věkem se vzdálenosti, na které byla mamka ochotná cestovat, rapidně zkrátily. Tak nějak na ten okres. Ale o tom tahle povídka není. Je o krásném Řecku, krásných ideálech a naší krásné tetě Klaudii:)