Novinky

Jak zachránili slepici

Odmyslím-li nadváhu a bolavé klouby, má šedesátka nesporné výhody. V životě převzal vládu spíše rozum než vášně, holky stojí na vlastních nohou a já mám možnost plnit si svoje sny. A taky mám vnoučata.

Jedním z těch snů byl seník, vlastní, bytelný a krásný, samozřejmě.

Seník stojí. Je plný balíků sena (seník bez sena poztrácí svůj smysl) a nadšená z něj nejsem jenom já, ale taky některé naše slepice. Tady se ukazuje, jak důležitá jsou v lidském životě vnoučata. Vyšplhají až nahoru a posbírají zanesená vajíčka. Samozřejmě se to neobejde bez řevu, protože se okamžitě začnou hádat, kdo poleze první a kdo sebral nejvíc vajíček.

Tu sobotu měl nejdelší výdrž Hubert. Když došla vajíčka, stavěla si Klárka z odřezků dřeva ze stavby salaše (další splněný sen) domeček pro gepardíka a Anče s Fandou si hráli ve slámě na králíky. Jen Berťa ještě šmejdil v seně.

„Babičko, tady mezi těma balíkama je zapadlá slepice. A nemůže ven.“

Představila jsem si sama sebe uvězněnou v úzkém prostoru a rozjeli jsme záchrannou akci. Jenže vyděšená slepice klouzala níž a níž.  Klárka zaplať pámbu rozmluvila Bertíkovi, aby se spustil za ní. Oponoval, že když ho s Fanouškem budou držet za nohy, tak by to dal.

„Babi, kdybys vyházela ty balíky ven, tak by slepice mohla vylízt a bylo by. Pak bys je dala zase zpátky,“ věděla si omladina hned rady.

Balíky mají rozměry metr krát metr a podle toho i váhu. Stojí dva na sobě ve třech řadách a rovnali jsme je ve třech. Lépe řečeno ve dvou za mé zmatečné asistence. Sama to prostě nezvládnu.

Jenže znáte to, když nejvíc potřebujete, tak vám telefon nikdo nevezme.

Návrh dětí, abychom zavolali hasiče, jsem nechala jako nouzové řešení a prostě jsem se hecla.

Nakonec se mi podařilo balíky odstrkat tak, abychom na slepici alespoň viděli. Pak se do toho opřeli kluci a vykopali v seně úzký tunel, kudy se slepice konečně dostala ven.

Protože nám zbyla spousta sena, vykydali jsme králíky, nastlali jsme jim čistou slámu a jesličky nacpali senem. To už hustě lilo a promočené a zmrzlé děti usnuly v autě. Kromě Bertíka, který došel k názoru, že zachraňovat se mají nejen slepice ale i babičky a trpělivě se mnou vláčel kolečko obalené bahnem. Ještě nakrájet řepu a potom fofrem domů, po jednom pod horkou sprchu a do dek ke kamnům. Fanda pobrekával, že je mu pořád zima a tak jsem jim vypravovala, jakou mají králíci radost, že mají suché postýlky a spoustu voňavého sena a řepu k večeři. Děti se oklepaly celkem rychle a odešly k babičce Evě, aby se za chvíli vrátily s tím, že teroristi vraždili lidi v Izraeli.

Neznám horší pocit než ten, když někdo rozbije bublinu, ve které spokojeně žijete. Najednou jsem byla postavena před krutou realitu a hrozně jsem se styděla za to svoje malinké sobecké štěstí v houfu vnoučat a zvířat. Svět zešílel a já tady řeším život jedné nešikovné slepice. Nejsem já blázen a svět je normální se svou představou, že silnější má právo na všechno?

A pak jsem si řekla, že možná jsem cvok, ale že kdyby všechny babičky světa učily svoje vnoučata, že cenu má i život jedné malé slepice, že nejdůležitější je mít suchou čistou postýlku, plné bříško a někoho, kdo vás má rád a je ochotný vám pomoct a třeba i zachránit vám život, byl by svět mnohem lepší místo pro život, než je právě teď.

Autor/ka fotografie: Alison Burrell: https://www.pexels.com/cs-cz/foto/drevo-ptak-zvire-farma-195226/

PODZIM, PODZIM PŘICHÁZÍ…

A je to tady. Včera přinesl Pepa Břečka pytel padaných jablek.

Je to na tuty. Podzim je tu.

Od toho okamžiku se šípky začnou přebarvovat z oranžové do sytě červené, klasy trav zezlátnou a v noci přituhne.

Mám ráda podzim. Nejen pro jeho barvy. Mám ráda jeho vůně spojené s činorodou prací. Jsem člověk primitivní, pociťující uspokojení při tvorbě zásob. Podzim pro mě voní zemitou vůní rozorané půdy, brambor a řepy. Podzim pro mě voní nakyslou vůní jablek, která se ještě zkoncentruje při lisování moštu. Podzim je pro mě vůně spadaného listí, ve kterém se skrývají zářivě hnědé kaštany a ořechy hnědě barvící prsty.

Mám ráda teplé podzimní dny, které rychlým krokem spějí k mrazivému soumraku a nutí člověka pospíchat s venkovními pracemi, protože začíná zalézat za nehty.

Naplňuje mě uspokojením zazimování zahrady. Řezání větví, zakrývání chvojím, vyvážení kompostu na louku, která už se letos nebude pást. Při nošení pokojovek domů mám hřejivý pocit slepice, která pod svými křídly ukryla všechna svoje kuřata. Byt je přeplněný kytkami, všude je substrát pro orchideje, nedá se pořádně větrat, ale já jsem šťastná jak blecha. Miluju ranní mrazíky, které mě donutí odtáhnout do sklepa hořcové stromky, oleandry, kany, kříny a muškáty.

Mám ráda podzim, neboť v něm je korunováno celoroční úsilí svatomartinskou husou, posvícenskými koláči s domácími povidly a šípkovou marmeládou. Je v těch jídlech spousta piplavé práce, ale výsledek? Skvost.

Mám ráda i podzimní plískanice, které mě naplňují falešnou představou, že když se nedá dělat venku, tak se nemusí dělat nic.

Na podzim si připadám jako Karafiátovi Broučci. Kochám se plným sklepem i mrazákem a je mi líto, že nemůžu ucpat okna mechem, stulit se pod duchnu a spát a spát a spát.

Ale i podzim má svoje negativa.

Dny se valem krátí a lišky si mnou packy. Soumrak je jejich kamarád. Slepice a ostatní opeřená havěť je dosud namlsaná létem a setsakra se jí nechce takhle časně zalézat do kurníku.

Třeba mě stála návštěva u kadeřnice dvě krůty a deset slepic. Mám totiž takovou zmatečnou představu, že i selka by měla vypadat aspoň trochu k světu. Nemám ambice své přítelkyně Helenky, která chodí ke kadeřnici, aby byla „kurevsky krásná“. Mně postačí, když nedopadnu jako tchýně mé sestry, která se od své vnučky na otázku, jestli ví, jak vypadá polednice, dočkala odpovědi: „No, je trošku vošklivější než ty.“  Prostě jsem byla u kadeřnice a objednala jsem se, jako celé léto, na sedmou večer. V osm mi bylo jasné, že je zle. Okna kadeřnictví zčernala tmou.

„Nelo,“ řekla jsem, „Kašlete na střihání, sušení a žehlení, já musím zavřít slepice.“

Nela, která od útlého mládí pečovala o celou rodinu, se zděsila. „Venku je zima, nemůžu vás pustit s mokrou hlavou.“ Zavolala manžela, strčila mu do ruky druhý fén a sušili mě, co to dalo. Nevím, jestli si umíte představit, jak jsem vypadala. Jako racochejl.

S explodující hlavou jsem skočila do auta a letěla na pastvinu. Hned u brány ležela krůta a chrčela. S mobilem v ruce jsem pročesávala pastvinu, sbírala a cpala do kurníku vyděšenou a zakrvácenou drůbež. Co nemělo šanci na uzdravení, jsem zabila a do pozdních nočních nebo lépe řečeno do brzkých ranních hodin škubala, kuchala a porcovala.

A kam myslíte, že jsem druhý den večer, rozcuchaná a nevyspalá, razila? Na schůzi mysliveckého sdružení, jehož jsem jednatelem.

Ach jo.

Autor/ka fotografie: Lina Kivaka: https://www.pexels.com/cs-cz/foto/abstraktni-list-strom-podzim-1585892

 

Dětský den na Jizerce už v sobotu

Letos se snad zadaří a v sobotu 2.10. 2021 proběhne už 10. ročník oblíbeného dětské dne s vílou Izerínou. Od 10:00 do 16:00 bude na děti čekat ve staré Sklárně na Jizerce. Ale pozor, víla se ukazuje jen těm, kdo se k našim horám chovají slušně!

detsky den na Jizerce plakat 2021-page-001

Na programu je autorské čtení z knihy Zvířátka v říši víly Izeríny, tvořivé dílny, setkání s horskou službou i pozorování oblohy s Klubem astronomů Liberecka. Nenechte si  ujít, je to zážitek!

Předprodej kalendáře na rok 2022

Právě jsme do e-shopu přidali chystanou novinku - další ze série stolních kalendářů. Vzhledem k jejich velké oblibě a rychlému vyprodávání nabízíme opět možnost objednat si svůj exemplář předem ZDE.

Tématem pro příští rok jsou hříšní lidé Jizerských hor. Snad vás detektivní a leckdy humorné příběhy potěší!

Chcete to stihnout do Vánoc?

Na doručovatele už raději nespoléhejte, ale ještě je čas si knížky nebo kalendář osobně vyzvednout. Na výběr máte z těchto míst:

  • Veterinární ordinace ve Velkých Hamrech (Velké Hamry 430, 468 45, v ordinačních hodinách – všední dny od 14.00 do 18.00, v pondělí od 13.00 do 17.00)
  • Infocentrum města Tanvaldu
  • Infocentrum města Smržovka
  • Informační centrum Bedřichov
  • Infocentrum Josefův Důl
  • Muzeum ozubnicové dráhy (budova bývalé železniční stanice Kořenov)

Photo by Heiner from Pexels

Zvířátka v říši víly Izeríny nyní v prodeji

Přemýšlíte, jak dětem přiblížit život zvířat v přírodě, aby to pochopily? Chybí vám do sady třetí díl vyprávění o víle Izeríně? Kupte si pohádkovou knížku Zvířátka v říši víly Izeríny. Nyní v prodeji i zde na e-shopu.

Ukázku si můžete přečíst ZDE (o prasátkách v pyžamu), a pokud byste chtěli ještě něco navrch, čtěte TADY, jak se chovat k mláďátkům na jaře.

Knihu ke koupi najdete v e-shopu ZDE.

Křest třetí knihy o víle Izeríně

Pokračování pohádkově naučných příběhů o víle Izeríně už dorazilo z tiskárny a na neděli je naplánovaný křest knihy! Místo původního dětského dne na Jizerce, který je kvůli pandemii koronaviru zrušen, se bude konat v komornější podobě na Zámečku na Smržovce. Srdečně Vás zveme už tuto neděli 4.10.2020 od 13:00.

 

Třetí knížka o víle Izeríně má po korektuře

Třetí díl pohádkového vyprávění o víle Izeríně už prošel jazykovou korekturou a chystá se do tisku! Těšit se můžete na krátké příběhy o zvířatech Jizerských hor, které děti naučí něco o přírodě a soužití s němými tvářemi, a dospělé pobaví. Jména jsou smyšlená, ale věřte, že všechno se skutečně stalo. Počínaje snahou odnést si domů poslední selátko v průvodu divočáků, opilým hranostajem konče. Nudit se nebude nikdo!

Přečtěte si ukázku ZDE!

Kalendáře nově i pro velkoodběratele

Za poslední dva měsíce jsme dodali stolní kalendáře na rok 2021 i do čtyř větších společností, proto nás napadlo přidat informaci o možnosti nákupu většího množství kalendářů za velkoobchodní ceny. Jak na to? Napište nám na info@klarahoffmanova.cz požadovaný počet, pošleme vám obratem velkoobchodní nabídku a domluvíme se na dalším postupu. Případně volejte na 602 447 509.

Těšíme se na spolupráci!

Stránka 1 z 3 - 25 položek celkem